rok 2016

Zamyšlení Lucky Pojkarové

Naše kamarádka a majitelka koně u nás ustájeného Lucie Pojkarová napsala moc hezkou esej:


Před rokem jsem psala malou esej o mém a Matýskovo žití na ranchi. Po posledních měsících cítím, že bych se s vámi měla opět podělit o své poznatky a pozorování. Během toho roku co uplynul, jsem se stala jedním z předáků na ranchi, kdy ke své normální práci pokud to jde, tak trávím veškerý čas na ranchi kdy pomáhám se vším co je potřeba. Díky tomu opět blíže poznávám přirozenou řeč koní a vše okolo nich. Potkávám spoustu lidí, kteří tvrdí jak svoje koně milují a pak jim bezdůvodně ubližují a až týrají a při tom tomu říkají láska.

Během toho roku jsem poznala co je to být opravdu se svým koněm. Mnozí z vás mne a můj příběh s Matýskem znáte. Ale pro ty co jej neznají tak jsem na ranch přišla před 4mi roky. Ač jsem se pohybovala u koní od svých cca 12ti let a byla jsem takzvaný rekreační jezdec.  Po té mi do života přišel Matýsek.  A díky němu velké vzájemné učení. Matýsek byl koník týraný lidmi, a když jsem ho koupila téměř nejezditelný. Zlomený kůň, který již ze získaných zkušeností člověku vzdoroval a odmítal spolupracovat. Za ty roky jsme si k sobě našli cestu. Ač přes mnohé pády, a hodiny kdy jsem s ním jen stála v kruhovce a přemýšlela.  Proč se dějou určité situace a jak mu vysvětlit že to jde i po dobrém.

Za poslední rok jsem s koňmi trávila velmi času, a mohla jsem poznat jejich přirozené chování. Detailní chování kdy přesně poznáte, že tu byl jejich majitel a jak práce probíhala. Bohužel naší stájí prošli i majitelé, kteří si myslí že své koně znají. Ale jen přijedou, odjezdí a odjedou. Je to jako jít do práce. Oddělat si své a zas jít. Představte si, že byste měli takový vztah se svým partnerem. Naprosto do všech detailů. At s bičem, svazováním a bitím když se bojí, nebo nechápe, co vlastně po něm chcete. Někdo mi jednou řekl, že práce s koněm je opačná jako se psem. Tam kde u psa při výcviku musíme přitvrdit, u koně musíme povolit a utišit ho. Ano je to logické. Kůň přece není pes. Ale zkušenostmi, a prací jsem pochopila, co tím bylo myšleno.  Miluji, když se dovím novou informaci a pak poznám její tajný význam.  Bohužel, spousta lidí má koně jako doplněk. Tvrdí jak ho milují, ale když ho chválí tak ho poplácají… Co je vám příjemnější? Poplácání nebo pohlazení od partnera? Koně nejsou našimi otroky, ale našimi parťáky. Díky tomu že jsem si pořídila zlomeného koně a ukázala mu jiný pohled na svět, se ze zlomeného koně stal šéf stáda, kde máme i hříbata, které on vychovává s důsledností a láskou.  Stal se jim velkým tátou.  A tím, že jsem si již prošla několika stájemi, vidím spoustu detailů, které tvoří nádherný celek o všem. Všichni toužíme, aby nám to honosné a divoké zvíře stálo po boku, jako partner, který při nás bude stát i ve vichřici. Ale toho nedocílíme, že jej zlomíme nebo budeme rozmazlovat jako malé dítě.  Opět je to stejné jako v našem životě. Obchodního partnera si taky nevybíráme podle toho, že na nás dělá ťuťu ňuňu a strká nám mrkvičku do pusy.  Ale že je nám oporou a v těžkých chvílích, ale že nás obejme, a když uspějeme tak nás pochválí. Zkuste, až příště pojedete za svým koněm s ním jen být.  Nic nedělat. Vemte ho třeba na jízdárnu a udělejte si sebou kávu, a jen tak spolu, jako nejlepší přátelé si dejte kávu. Nad ničím nepřemýšlejte, jen si užívejte ten krásný pohled na své zvíře. Na ladnost jeho pohybů, jeho vlídný pohled na vás, jak s ním relaxujete. Prostě pro těch pár minut jen buďte s ním, tak jako oni jsou se svým stádem. Utište svůj mozek a nechte promlouvat srdce. Možná v tu chvíli uslyšíte to, co vám chtějí říct.  A věřte mi, že po té, budete odjíždět ze stáje jako po romantickém víkendu. Když mám náročný den, vezmu si Matýska do kruhovky. A jen tak si na něj sednu bez sedla. Zavřu oči a začnu ho hladit. Vnímám jeho dech, jak je klidný, cítím svěží vzduch, slyším zpěv ptáků, na tváři jemný vánek. A v rukou jeho klidnou energii a teplo. Jak se najednou vše utiší… Ano je ze začátku těžké, z našeho konzumního života vypnout mozek. Ale tím, že se začneme soustředit na jiné smysly, jej utišíme a objevíme úžasné pouto. Mnoho lásky, které koně k nám chovají a chtějí nám pomoct. Jen je přes tu naší mozkovou bariéru neslyšíme. Užíte, si ten okamžik. Vždyť proto jsme si je zvolili jako parťáky. ;) 

Lucie Pojkarová

 



Lucie Pojkarová a Matýsek

 

 

 

 

Zpět na Aktuálně   Zpět na kategorii