První prosincové zamyšlení.

Každý den mě čím dál víc udivuje, jak koně dokáží vstřebat spoustu informací a správně je vyhodnotit. Jen když jim dá člověk čas a má chuť naslouchat. Koně mluví. Povídají si s námi svou řečí. My, lidi se neposloucháme ani navzájem, a to mluvíme stejnou řečí. Koně neposloucháme už vůbec. Přitom, jejich mluva, je dokonalá. Je to řeč těla. Dokáží vyjádřit vše. Radost, smutek, nechápavost, vše tím tělem člověku naznačují. Popisuji zde inteligentní koně. Někdy se potkáme i s koněm, který je prostě blbej. Komu není z hůry dáno, ten to prostě neukáže.

Koně jsou jako malé děti. Musí se na ně pomalu a jednat s péčí vychovatele prvňáčků. S láskou, ale někdy i důrazně, aby chápali kde je jejich místo. Kolikrát už se nám stalo, že k nám do stáje přišel strašně vylekaný, vyděšený a bláznivý kůň. Stačilo jej prostě jen nechat. Zařadit jej do stáda, chovat se k němu čitelně, aby rozuměl a po měsíci je z něj úplně jiný koník. Změní se i povahově. Začne respektovat okolí a jde s ním dobře pracovat. Rozlišujeme úplně nejzákladnější dva povahové rysy u koní. A to jestli je koník rád s člověkem, nebo není rád s člověkem a nejradši by od člověka utekl co nejdále. Na tom, aby kůň byl rád s člověkem začínáme vždycky prvně pracovat. Někdy to trvá dlouho, než koně přesvědčíme, že člověk, není až takový trouba a že stojí za to u něj být. Není to v tom podávat koni pamlsky z ruky, ale v tom, aby měl koník s člověkem pocit bezpečí. Máme rádi tuhle práci. Baví nás vymýšlet různé postupy, jak komunikovat s koněm. Přirozená komunikace člověka s koněm je velmi těžká věc. Začínáme po těch letech chápat slova zaříkávače jménem Ray Hunt, který říkal, že by potřeboval další dva životy, aby pochopil koňskou duši.

Vzhůru do sedla.

Mějte krásné dny s koňmi

Zpět na Aktuálně   Zpět na kategorii