Na cestě

Když jsem byl velmi mladý kluk, tak mě to každý víkend táhlo ven, do přírody. Byla hluboká totalita a já bral na záda spacák a odjížděl každý pátek vlakem neznámo kam. Jen být sám v lese. Dospělí my říkali, to tě přejde, až budeš zralý muž, tak tě to opustí. Když jsem v  90 letech začal podnikat, tak mě to zase táhlo na cesty. Jezdil jsem s kamionem, projezdil část Evropy a část Asie. Spal jsem v autě na různých místech. Pokaždé jiný výhled z okna.

Zase mi starší říkali, to tě přejde až budeš ve středním věku. Ve středním věku jsem si pořídil obytné auto a zase vyjel na cesty. Už jsem nespal pod širákem, ale na divoko někde u lesa v obytném autě. Díval se na řeku, jak plyne a poslouchal šum stromů kolem. Zase mi starší říkali, že mě to přejde a nebudu už nikam cestovat.

Pak přišly cesty do Ameriky, tam začala moje dlouhá cesta za koňmi. Amerika je obdivuhodná země. Naprosto dokonalá pro cesty s obytným autem. A zase mi starší říkali, to tě přejde, uklidníš se a tvá horečka po cestování odejde. Nic nefungovalo.

Už mám velkou rodinu. Zase máme obytné auto a zase cestujeme. Posloucháme šumění řeky u břehu, nasloucháme větru v korunách stromů a nejlepší je když v noci prší a déšť bubnuje do střechy auta a moje milovaná rodina spí a já poslouchám ten cinkot kapek a jediná moje starost je, zda jsem auto dobře zabrzdil, protože jestli ne, tak skončíme dole v údolí a to bude teda teprve jízda.

A každý den jiný výhled z okna....

Nikdy si nenechte vzít staršími lidmi vaše sny.

Mějte krásné dny na cestách.

Zpět na Aktuálně   Zpět na kategorii